Není dne, kdy by se člověk nezamyslel nad otázkou "kde žije a co mu to místo přináší". A v místě jako je Jihlava, je nutné se nad tím zamyslet o to víc. Proč? Královské město oplývající historickým jádrem a významnými dějinami se společenstvím lidí, kteří mnohé dokázali a Jihlavu proslavili. Ale to je minulost. Jihlava se propadá do smetiště dějin. Je to vidět na každém kroku.

Co je podstatou této změny? Není to jednoduchá otázka. Nabízí se však mnohé odpovědi a k nim vyvstávají nové otázky. Co činí Jihlavu Jihlavou? Nyní je to liknavost, nezájem, porušování lidské podstaty a především lež. Kde pramení? V každém z nás je navozovaná iluze něčeho dokonalého někým, kdo skládá svůj chvalozpěv. Děje se tak již pět desetiletí. A poslední dva roky vrcholí.

Historické jádro pomalu umírá. Domy se dostávají do rukou "chvalopěvců", jež nechápou odkaz minulosti a nemají zájem minulost předat budoucím generacím. Jihlava se stává mementem populismu. Ještě nedávno za "umírající domy" hovořila památková péče, ale na vkus populismu byla moc odpovědná a jednající v mezích zákona. "Co s ní?" Byla nejčastější otázka populistů. "Naše pomníky jsou dokonalé. A názor veřejnosti nás nezajímá." Změna byla nabíledni. Co přinesla pro umírající historické jádro? Pouze otázku. "Ubi est conservatio ingressus in Iglau?" Odpověď na ní není.